Úvod

Vážené dámy, vážení pánové,

v první řadě děkuji za možnost být účastníkem letošního, již třetího, ročníku konference Regionální rozvoj mezi teorií a praxí. Osobně velmi rád podpořím každý projekt, který aktivně tvoří prostor pro diskuzi mezi akademickými pracovníky a lidmi z praxe. Je to výborný způsob pro přenesení nejnovějších teoretických poznatků do praktické roviny a zároveň pro zpětnou vazbu na akademickou půdu. Věřím, že tato konference bude přínosem pro všechny její návštěvníky.

Nyní mi dovolte, abych se krátce zamyslel nad hlavním tématem této konference - nadcházejícím summitem Rio plus 20 (20-22. června 2012). Pokusím se přiblížit některá témata udržitelného rozvoje z pozice náměstka primátora, jehož pracovní náplní jsou investice a rozvoj města.

Osobně považuji téma udržitelného rozvoje za zásadní pro plánování všech funkcí ve městě. To, že v Hradci Králové neřešíme akutní negativní vlivy urbanizace a suburbanizace, nedostatku zdrojů, sociálního vyloučení či větší ekologické zátěže, neznamená, že můžeme polevit ve snaze o udržitelný rozvoj. Bez ohledu na nemožnost najít shodu na konkrétních opatřeních na mezinárodní úrovni, na lokální úrovni měst chápeme nutnost prosazování udržitelného rozvoje. Jedině takový přístup je zárukou dlouhodobé prosperity a kvalitního prostředí pro život.

Nejenže město prosazováním těchto principů získává konkurenční výhodu oproti ostatním sídlům, ale předchází problémům, jako je vylidňování center měst, rozšiřování zastavěného území, zástavba bez základní občanské vybavenosti, nedostatečná veřejná doprava či neefektivní veřejná správa.

Při plánování rozvoje města je nutné myslet dále, než sahá jedno volební období. A to bych, ani ne tak ze své současné pozice, jako ze svých životních zkušeností, označil jako jednu ze zásadních překážek v prosazování udržitelného rozvoje v ČR. Toto téma není příliš akcentováno, přesto velmi často (nejen) komunální politici chápou svůj mandát jako příležitost v co nejkratším čase získat co největší osobní prospěch. Nelze se potom divit, že krátkodobé zájmy vítězí nad snahou o udržitelný rozvoj. Ten je totiž plánován dlouhodobě a je nutné držet se stanovených cílů.

Udržitelný rozvoj se tedy netýká pouze výstavby či životního prostředí. Právě na konferenci Rio plus 20 je akcentována otázka efektivity veřejné správy. Dovolím si tvrdit, že v ČR je efektivita veřejné správy z velké části limitována chybějícím důrazem na etické chování jejích zaměstnanců. Často jsme svědky neobjektivního rozhodování ve prospěch osobních zájmů. Profesní úředníci se ocitají pod politickým tlakem, který ovlivňuje jejich rozhodnutí jiným směrem, než leží veřejný zájem. Řešením této situace by byla větší nezávislost úředníků na volených zastupitelstvech. Tímto krokem by mohla být zajištěna tolik potřebná kontinuita v rozvoji města. Ovšem pro takové řešení musí vzniknout odpovídající legislativa. Téma je na úrovni parlamentu projednáváno, ale konsenzuální řešení se zdá být v nedohlednu.

Samotná otázka etického chování úředníků je ale složitější. Je možné do legislativy zahrnout etické kodexy a jiné podobné dokumenty, ovšem morální a etické chování jsou individuálními hodnotami. Mimo formálních úprav je daleko efektivnějším řešením modelová role nadřízeného pracovníka. Pokud se ten bude chovat v souladu s morálními principy, ostatní ho budou následovat. Tento proces by samozřejmě měl začít na úrovni vlády. Každý jednotlivý úředník (státní zaměstnanec), který pochopí důležitost objektivního rozhodování ve prospěch veřejného zájmu, zároveň zvýší efektivitu veřejného sektoru.
A nyní již k běžnější podobě udržitelného rozvoje, v podobě územního plánování. V Hradci Králové jsme vděční za dlouhodobou tradici územního plánování, která sahá dvě století zpět. Díky koncepcím rozvoje starosty Ulricha a architekta Gočára je Hradec Králové nazýván salonem republiky. Vedení města cítí závazek v tomto duchu pokračovat. Nechci zde ale mluvit o historii, místo toho vám raději představím některé současné projekty města, které jsou v souladu s koncepcí udržitelného plánování.
Například nedávno dokončená rekonstrukce sportovního areálu Bavlna je příkladem projektu v souladu s udržitelným rozvojem. Původní plán počítal se stavbou pouze fotbalového hřiště. Město ale na základě generelu sportovišť zjistilo dostatečný počet takových hřišť na území města a rozhodlo se pro úpravu projektu směrem k multifunkčnímu využití. Dnes se tak v areálu, kromě fotbalového hřiště s přírodním trávníkem a minihřiště s umělou trávou, nachází další dvě víceúčelová sportoviště s umělým povrchem, 80 metrů dlouhá běžecká čtyřdráha, pískové doskočiště i hřiště na pétanque. V areálu nechybí ani dětské hřiště. Bavlna tak může být využívána nejen fotbalovým klubem, ale vznikl prostor pro aktivity žáků z nedalekých základních škol a hřiště je navštěvováno i širokou veřejností. Díky včasnému rozhodnutí města tak bude prostor daleko více využíván a tím došlo ke zvýšení jeho funkční hodnoty.

Jako další příklad mohu uvést v minulém roce dokončenou rekonstrukci teras okolo historické části města. Ze dříve nevyužívaných a chátrajících prostor přímo v centru města vzniklo zázemí pro relaxační a jiné aktivity obyvatel i návštěvníků města. Pří samotné rekonstrukci byly veškeré stavební úpravy konzultovány s odborem památkové péče a bylo postupováno tak, aby byla zachována urbanistická hodnota prostoru. Terasám zůstala jejich původní členitost, která efektivním způsobem zajišťuje svah proti sesuvům a jejich vybavení reflektuje historické využití. Tato rekonstrukce byla v souladu s plánem města na zatraktivnění veřejných prostor, které by se opět měly stát místem sociálních interakcí ve městě.

Ve svém vystoupení jsem se snažil o naznačení některých témat udržitelného rozvoje, se kterými se potýkají dnešní města.