Články autora

Podnětem k napsání této stati bylo několik závažných okolností: od roku 2008 přetrvává krizová situace, i když s proměnlivou intenzitou a zhoršuje se jak mezinárodní bezpečnostní situace, tak i dluhová a institucionální krize nejen Euro zóny. Pokračuje s největší pravděpodobností organizovaná migrační vlna valící se přes prostupné hranice Schengenu, která ukázala jak Evropská unie je křehká a bezzubá. Migrace úspěšně rozděluje členské státy EU na patriarchální a patrimoniální a mezi státy společenství narůstá nedůvěra. Mezi jednotlivými regiony Evropy se rozevírají nůžky v tom, jak nahlížejí na vlastní bezpečnost. Stabilita, svoboda a demokracie jednotlivých regionů Evropy je ohrožena také tím, že všechny systémy se přesouvají od osvědčeného vertikálního způsobu řízení: stát – region – okres – obec; k rozprostřenému horizontálnímu: nesystémovému a chaotickému řízení společnosti. Navíc, v některých evropských regionech (Francie, Belgie, SRN, Švédsko, Velká Británie) existují uzavřené komunity, v nichž neplatí právo většinové společnosti. Ostentativní humanisté zneužívají situace, hovoří o soucitu a solidaritě, nicméně jejich činností jsou fakticky torpédovány evropské národní státy. Jestli tak činí vědomě anebo nevědomě je pro evropské regiony a dopady na jeho obyvatele v celku jedno. Naše současné společensko-politické a ekonomické bytí vychází z tradicionalistického chápání bezpečnosti. Druhá dekáda 21. století však nastavuje politickým a vojenským konzervativcům zrcadlo, v němž se odráží obraz blahobytu a bezpečnosti z jiného zorného úhlu, než tomu bylo v předchozích letech. Blahobyt a bezpečnost jsou dnes ohrožovány donedávna „přehlíženými hrozbami“ jako jsou terorismus, separatismus a radikální islamismus, ať již globálního či regionálního charakteru.