Veřejné prostory měst představují významný prvek v životě lidské společnosti, jako místa, kde dochází k setkávání, mezilidské interakci i jako místa pro trávení volného času. V podmínkách městského prostředí znamená změna klimatu možnost pozitivního rozvoje a zkvalitnění veřejných prostorů, a to především díky uplatňování adaptačních opatření spojených s využíváním přírodních prvků. Mnohá zahraniční ale i česká města již v současnosti uplatňují různé formy adaptačních řešení a dochází tak k pozitivnímu a novému rozvoji městských lokalit. Cílem článku proto je na základě teoretického rozboru, navrhnout možná opatření pro eliminaci negativních jevů vzniklých v důsledku klimatických změn na veřejné prostory ve Vršovicích, a to na základě teoretických východisek a příkladů adaptačních opatření ze světa. Vzhledem k současné podobě veřejných prostorů ve Vršovicích byl součástí této práce návrh konkrétních adaptačních opatření, na základě něhož by bylo možné vytvořit z doposud nevyužívaného a zanedbaného prostoru, lokalitu, která by získala svou specifickou podobu, propojila by danou lokalitu a přispěla by ke zvýšení kvality života obyvatel ve Vršovicích, a to de facto za pouhých 7 mil. Kč., přičemž nejlevnější opatření se pohybují v řádech několika desítek tisíc koruna doba jejich realizace je jen několik týdnů. Předložený návrh tedy ukazuje praktickou realizovatelnost navržených opatření a otvírá tak cestu k jejich skutečnému prosazení v praxi.

Zbytky staré krajiny jsou nepochybně zajímavým a přitom málo známým historickým přírodně kulturním dědictvím. V příspěvku jsou demonstrovány principy definování starobylé krajiny jako dědictví z období předindustriálních společností. Vlastní postup jejich identifikace, inventarizace a mapování je dokumentován na příkladu historického území Moravy. Vlastní postup a výsledky jsou konfrontovány se stavem poznání problematiky starých krajin ve světě. V tomto území na cca 3000 katastrálních jednotkách bylo zjištěno a postupně zevšeobecněno výsledných 1139 segmentů starobylé předindustriální krajiny. Všechny byly klasifikovány do tří velikostních (podle rozlohy území) a kvalitativních (podle míry zachovalosti v současnosti porovnáním se stavem v první polovině 19. stol. Každý segment byl opatřen bohatou dokumentací o poloze, přírodních parametrech, současném využití, ale také o charakteru ohrožení a doporučovaných opatřeních managementu. Klíčovou částí článku je přehled oblastí lidské činnosti, ve kterých lze znalosti o poloze a vlastnostech segmentů předindustriální krajiny efektivně využít. Závěrem je připojeno zamyšlení nad potřebami ochrany tohoto typu dědictví.