- O časopise
- Jednotlivá čísla
- 2023/04
- 2023/03
- 2023/02
- 2023/01
- 2022/04
- 2023/01
- 2023/01
- 2022/03
- 2022/02
- 2022/01
- 2021/04
- 2021/03
- 2021/02
- 2021/01
- 2020/04
- 2021/01
- 2020/03
- 2020/02
- 2020/01
- 2019/04
- 2019/03
- 2019/02
- 2019/01
- 2018/04
- 2018/03
- 2018/02
- 2018/01
- 2017/04
- 2017/03
- 2017/02
- 2017/01
- 2016/04
- 2016/03
- 2016/02
- 2016/01
- 2015/04
- 2015/03
- 2015/02
- 2015/01
- 2014/mimořádné číslo
- 2014/02
- 2014/01
- 2013/mimořádné číslo
- 2013/02
- 2013/01
- 2012/mimořádné číslo
- 2012/02
- 2012/01
- Odborná sdělení
- Kontakt
- English
2012/mimořádné číslo
Příloha ke stažení:
Cílem článku je zjistit, která forma řízení veřejné správy měst v ČR je efektivnější, zda centralizovaná nebo decentralizovaná forma. Ke zkoumání bylo vybráno šest krajských měst. Výsledek byl zjištěn komparací jejich výdajů, příjmů a zadluženosti.
Článek se zabývá zhodnocením růstového potenciálu regionu Moravskotřebovska a Jevíčska. Práce se pokouší nalézt určitá doporučení pro tvorbu strategie dalšího rozvoje regionu. Pro vypracování určitého doporučení, byla provedena SWOT analýza regionu na základě charakteristiky regionu. Uvedena SWOT analýza vystihuje a zaměřuje se na rozvojové aktivity a problémy regionu.
Cílem článku je vyhodnotit a porovnat strategické a územní rozvojové dokumenty na příkladu obcí s rozšířenou působností v okrese Jičín a zjistit, jak municipality tyto dokumenty koordinují a jak optimalizují realizaci rozvojových projektů.
Při zpracování dokumentů je ideální, pokud strategický i územní plán vznikají současně a vzájemně se prolínají a doplňují.
Z analýzy dokumentů zpracovaných a dostupných pro jednotlivé obce je patrné, že strategický i územní plán je dostupný pouze u větších obcí resp. měst. Z tohoto úhlu pohledu je pak složité vyhodnocovat vztahy mezi těmito dokumenty a je to možné pouze u velkých obcí resp. měst. Přesto je důležité a žádoucí, aby obce měly oba dokumenty zpracovány a aby mezi územním a strategickým plánem existovala koordinace.
Článek se zabývá městskými prostorovými strukturami a výdaji, které na jejich údržbu musí město každoročně vynaložit v přepočtu na jeden hektar jejich plochy a také v přepočtu na jednoho obyvatele žijícího v dané lokalitě. Teoretické předpoklady jsou dokumentovány na příkladu města Hradce Králové.
Diplomová práce se zabývá problematikou efektivnosti veřejných prostředků vynaložených na podporu nejúspěšnějších místních Agend 21 v České republice, tedy municipalit spadajících do kategorie „B“. Práce zkoumá pět z těchto municipalit, konkrétně obce Kopřivnici, Chrudim, Litoměřice, Vsetín a městskou část Praha - Libuš. Pozornost je věnována problematice financování a měření efektivnosti na základě zejména environmentálních, ale i dalších indikátorů. Cílem práce je pak zjistit, zda jsou vynakládané veřejné prostředky na podporu místních Agend 21 efektivní z pohledu zlepšování stavu životního prostředí, zvyšování bezpečnosti v daných městech a růstu spokojenosti občanů.
Předmětem příspěvku je rozbor chráněných území v obou zemích z hlediska jejich správy, návštěvníků a místních obyvatel. Nejprve je rozepsán systém ochrany přírody v České republice, jeho legislativní uspořádání a kategorie územní ochrany přírody a krajiny se zaměřením na národní parky a území Natura 2000. Obdobně je řešena druhá část s aplikací na systém v Rakousku. Stěžejní část je v dalších dvou kapitolách. V třetím oddíle navazuje srovnání obou systémů a jejich ovlivnění mezinárodními trendy a organizacemi, určení hlavních rozdílů v územní ochraně přírody a krajiny a největší odlišnosti ve fungování národních parků z pohledu jejich správy, turistů a obyvatel okolních obcí. V poslední části je toto srovnání aplikováno na příklad sousedících národních parků a to Národního parku Podyjí a Nationalpark Thayatal.
Tento příspěvek je zaměřen na zkoumání ekonomického mechanismu lokalizace urbanistických funkcí a realizace urbanistických záměrů, jejichž podoba je velmi často určována zájmy soukromých investorů. Cílem soukromých investorů (developerů) je především vygenerovat zisk v krátkodobém horizontu, zatímco sídla by měla brát v úvahu stabilní a dlouhodobý ekonomický růst, který je jedním z pilířů udržitelného rozvoje.
Nejvhodnějším nástrojem pro hodnocení ekonomické udržitelnosti je definice a vymezení sady vhodných ukazatelů, které lze využít pro posouzení určitého urbanistického řešení nebo ekonomických dopadů řešení stávajícího. Toto řešení je alternativou k indikátorům užívaným v současnosti, které jsou nejčastěji založené na makroekonomických ukazatelích (hrubý domácí produkt) a jejichž vypovídací schopnost lze považovat za velmi omezenou.
Posouzení záměru je vhodné dát do souvislosti s finančním zdravím města a schopnosti realizovat své investice, vypočtené na základě finančních výsledků za několik po sobě jdoucích období.
Obce pro zajištění svých činností potřebují dostatečné finanční prostředky. Nejvýznamnější skupinou příjmů rozpočtů obcí představují příjmy daňové. Jedná se o výnosy z daní, které jsou obcím přerozděleny ze státního rozpočtu na základě rozpočtového určení daní. V současné době představují výnosy z daní nestabilní příjem a obce neví, jak velký objem finančních prostředků z daní obdrží. Rozpočtové určení daní prochází neustále vývojem a ovlivňuje tak fiskální autonomii obcí.
Příspěvek je věnován problematice vlivu výnosů z vybraných sdílených daní na celkové příjmy rozpočtu obcí prostřednictvím korelační analýzy. Cílem analýzy je posoudit vzájemný vztah proměnné „celkové daňové příjmy“ na soubor dvou proměnných, a to „výnosu z daně z příjmů právnických osob (vyjma daně z příjmů právnických osob placené obcemi) a výnosu daně z příjmů fyzických osob ze samostatně výdělečné činnosti“.
Článek se zabývá některými aspekty udržitelného rozvoje v dopravě se zaměřeným na ČR a Evropskou unii. Z článku plyne, že zajištění udržitelného rozvoje v ČR není lacinou finanční a organizační záležitostí, ale je nezbytné v ní pokračovat nejenom ve vztahu k ostatním členským státům EU a vlastně celému světu, ale především k odkazu dalším našim generacím.
Jízdní kolo v podobě, v jaké jej známe dnes, má za sebou již více než stoletou historii. Za tu dobu se změnily nejen materiály, ze kterých je vyráběno, ale především se postupně rozšiřoval a zároveň měnil způsob jeho využití. V současnosti se nacházíme v období, kdy by se mnoho měst rádo vrátilo ve způsobu využití bicyklu do první třetiny minulého století. Tedy do doby, kdy byl tento dopravní prostředek hojně využíván k dopravě do zaměstnání i za službami. Ačkoliv to více než půl století vypadalo, že v prostředí Evropy a Severní Ameriky bude jízdní kolo sloužit především jako prostředek rekreace či jako sportovní náčiní, od 90. let 20. století se s rostoucími problémy v dopravě bicykl vrací do měst v podobě dopravního prostředku pro každodenní dojíždění do práce či za zábavou. Aby se z celkového odhadovaného světového počtu 1,6 miliardy používaných jízdních kol jich do měst vrátilo co nejvíce, může místní samospráva budovat na svém území patřičnou infrastrukturu. Tento příspěvek se zabývá základním rozdělením cyklistické infrastruktury v prostředí měst a obcí České republiky a praktickým rozborem a komparací situace v cyklodopravě na území dvou českých měst – Hradce Králové a Pardubic.
Článek se zabývá vývojem myšlenek o klimatické změně a také vývojem různých konferencí a mezistátních dohod o změně klimatu. Článek končí souhrnem očekávaných změn v místním klimatu a jejich projevů podle současných poznatků o vývoji klimatu v České republice i střední Evropě.
Cílem článku je informovat o strategickém plánování v Hradci Králové a projektech navrhovaných k zařazení do integrovaného plánu rozvoje města IPRM II.
Článek se věnuje problematice rozporu mezi deklarovaným a skutečným přístupek k implementaci principů udržitelného rozvoje v oblasti územního plánování v České republice v současnosti. Na příkladu Rozboru udržitelného rozvoje území pro ORP Pardubice dokladuje tento rozpor a nabízí možný přístup k jeho řešení pro praxi.
Příloha ke stažení: