Příspěvek se zabývá novými koncepty regionálních inovačních politik v projektech Strategie Evropa 2020. Autorka charakterizuje koncept inteligentní specializace (Smart Specialisation), který je ústředním pilířem a východiskem koncepce Strategie inteligentní specializace (Research and Innovation Strategy for Smart Specialisation). Tato tzv. RIS3 strategie ČR bude aplikována v procesech čerpání prostředků strukturálních fondů Evropské unie v období 2014 – 2020 v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Příspěvek se zamýšlí nad novými nástroji regionální inovační strategie ve vztahu k teorii a praxi managementu, zejména znalostního.
Na obdobie rokov 2007-2013 vláda Slovenskej republiky vypracovala Národný strategický referenčný rámec, ktorý bol základom pre podpornú politiku Európskej únie. Hlavnou úlohou obsiahnutou v tomto dokumente bolo s pomocou prostriedkov zo štrukturálnych fondov a Kohézneho fondu urýchliť proces celkovej konvergencie úrovne sociálno-ekonomického rozvoja SR s úrovňou dosiahnutou v najrozvinutejších krajinách za podmienok trvalej udržateľnosti. Cieľom príspevku bolo komparovať možnosti a výšky záväzkov programových období 2004-2006 a 2007-2013 na národnej úrovni. Za účelom zistenia regionálnej rozvojovej úrovne podpory v období 2007-2013 bolo skúmanie rozšírené o klasifikáciu a výšku záväzkov operačných programov v krajoch Slovenskej republiky. Výška podpory bola konfrontovaná s vybraným ukazovateľom sociálnych disparít konkrétne miery nezamestnanosti.
Problematika regionálneho rozvoja, a to najmä v súvislosti s regionálnymi disparitami, je téma, o ktorej sa hovorí v rôznych sférach spoločnosti a je jedným z najzávažnejších problémov nielen na Slovensku, ale aj v širšom európskom kontexte. Na hodnotenie regionálnych disparít existuje veľké množstvo ukazovateľov. Vo všeobecnosti ich môžeme podľa ich charakteru rozdeliť na ekonomické, sociálno-ekonomické, demografické ukazovatele a ukazovatele infraštruktúrnej vybavenosti. Cieľom tohto príspevku je poskytnúť prehľad vybraných ekonomických, demografických ukazovateľov, ukazovateľov infraštruktúrnej vybavenosti a vzdelanostnej úrovne. Kapitola infraštruktúrnej vybavenosti je rozdelená na tri podkapitoly: dopravnú, vodohospodársku a sociálnu infraštruktúru. Kapitola ekonomické ukazovatele na podkapitoly hrubý domáci produkt, hrubá pridaná hodnota, tvorba hrubého fixného kapitálu, priame zahraničné investície a miera nezamestnanosti. Ide o všeobecné zhrnutie ukazovateľov, ktoré sa najčastejšie používajú v slovenskej, českej a zahraničnej literatúre.
Článek se věnuje problematice lidských zdrojů v České republice (dále ČR). Na základě dat z posledních tří Sčítání lidu, domů a bytů na našem území (roky 1991, 2001 a 2011), představuje komparativní analýzu stavu lidských zdrojů dle věkového složení obyvatelstva na úrovni jednotlivých krajů ČR s cílem vyhodnotit odlišnosti v jednotlivých krajích ČR a jejich vývoj v čase. Z analýzy vyplynulo, že podíl obyvatel ve věku 0-14 let se ve všech krajích ČR každým rokem sčítání snižoval. Zato podíl obyvatel ve věku 15-64 let se v roce 2001 (oproti roku 1991) zvýšil. Následně sice v roce 2011 došlo k mírnému snížení podílu obyvatel tohoto věkového složení (až na kraj Vysočina, kde došlo k mírnému zvýšení), ale celkově od roku 1991 došlo ke zvýšení podílu obyvatel ve věku 15-64 let v každém kraji ČR. Co se týče postproduktivního věku v jednotlivých krajích ČR, od sčítání v roce 1991 se podíl obyvatel v tomto věkovém složení zvýšil, a to jak v roce 2001, tak v roce 2011. Celkově tedy analýza ukázala na jednoznačný trend snižování podílu obyvatel ve věku 0-14 let a zvyšování podílu obyvatel ve věku 65 a více let. V roce 2011 dokonce poprvé za roky sčítání podíl obyvatel ve věku 65 a více let převýšil podíl obyvatel ve věku 0-14 let, což je dlouhodobě neudržitelné.
Článek se zabývá oblastí územního a strategického plánování. Vysvětlena je podstata strategického a územního plánování a základní pojmy obou oblastí. Práce seznamuje s modely vztahů, které mohou nastat mezi jednotlivými strategickými rozvojovými dokumenty tj. územním plánem obce a strategickým plánem obce. Analyzovány jsou strategické a územní plány měst okresu Praha-východ a je vyhodnocen vztah mezi nimi. Na základě provedeného souhrnného hodnocení analyzovaných územních plánů a poté strategických plánů vybraných měst je vyhodnoceno, jak města dokumenty koordinují.
Článek se zaměřuje na charakteristiku pozice Svazu měst a obcí ČR k přípravě nové generace programů kohezní politiky v ČR. Zabývá se především postoji k pohledu na územní dimenzi, na typologii území a na uplatnění integrovaných nástrojů. Ty dává do kontextu širšího vývoje, jako byla příprava Strategie regionálního rozvoje ČR na léta 2014-2020, definování územní dimenze ze strany Ministerstva pro místní rozvoj, potažmo postojů dalších partnerů. Příspěvek je formulován z pozice autora jako jednoho z hlavních aktérů přípravy pozice Svazu.
Evropská územní spolupráce byla v letech 2007–2013 jedním ze tří cílů politiky soudržnosti EU (regionální politiky EU). Podobně tomu bude i v následujícím programovém období 2014–2020. I když na tento cíl byly a jsou vyhrazeny řádově menší prostředky než na ostatní cíle, Společenství stále považuje přeshraniční, meziregionální a nadnárodní unijní územní spolupráci za důležitou sféru regionální politiky, důležitou zejména pro novější a přistupující země EU a pro země EU ležící na bývalém rozhraní mezi Západem a Východem. Tento příspěvek nejprve představí vývoj, formy a programy politiky Evropské území spolupráce, výhled na nové programovací období a následně tento systém podrobí kritice, zejména z pozic sociálně geografických a z hlediska geografického prostředí Evropy, České republiky a jižních Čech.
Referát se pokouší shrnout hlavní změny v kohezní politice jako odezvu na zkušenost minulého období. Vedle problémů praxe akcentuje teoretickou rovinu přesahující problematiku strukturálních fondů, a sice specifické rysy managementu veřejné správy.
Ciele environmentálnej politiky členských štátov Únie umožňujú okrem zvýšenia kvality starostlivosti o životné prostredie riešiť aj zvýšenie zamestnanosti vo vidieckych oblastiach. Tieto sú v Slovenskej republike najviac ohrozené dlhodobou nezamestnanosťou a tiež najvyšším podielom obyvateľov v hmotnej núdzi. Finančné prostriedky z Únie sú smerované do ochrany životného prostredia a nekombinujú sa s financiami z Európskeho sociálneho fondu. V období zvýšených prírodných katastrof – záplavy, sucho, požiare sú preto žiadané práve práce spojené s prevenciou týchto javov a elimináciou dopadu na životné prostredie a krajinu. V práci sa preto opisuje úloha zelenej ekonomiky v regionálnej a lokálnej politike. Práca je určená pre politiku nového programovacieho obdobia na úrovni samospráv.
Integrovaná územní investice představuje realizaci integrované strategie rozvoje metropolitní oblasti. Integrovaná územní investice se zaměřuje na konkrétní oblasti rozvoje a pomáhá uplatnit nevyužitý potenciál na městské i místní úrovni a předpokládá se, že se v rámci ní budou realizovat převážně větší, investičně náročnější, projekty, které mají významný dopad pro řešená území. V České republice bylo identifikováno sedm metropolitních oblastí, jež mají nejsilnější potenciál růstu. Jednou z nich je i Hradecko-pardubická metropolitní oblast, jejímiž strategickými cíli je stát se udržitelnou (z hlediska životního prostředí a dopravní prostupnosti a dostupnosti), chytrou a kulturní metropolitní oblastí.
Článek se zabývá tématem aktuálních dopadů klimatické změny v České republice, analyzuje a systematizuje územně promítnutelné hrozby spojené se změnami klimatu. Dále článek představuje příklad města Hradce Králové. V tomto městě, jako v prvním v České republice, bylo provedeno plošné šetření hrozeb vycházejících z klimatické změny a byla na základě neformální spolupráce vytvořena studie těchto hrozeb vč. konkrétních doporučení, opatření a strategie, zejména v oblasti hospodaření s vodou. V novém programovacím období EU do roku 2020 budou na tuto problematiku orientovány některé významné dotační prostředky v rámci Fondů EU a podpořeny budou jak strategická tak praktická opatření a jejich sdílení. Článek proto představuje jednu z cest, kterou by se města mohla vydat nejen v oblasti ochrany před dopady klimatické změny, ale i z hlediska čerpání zdrojů z prostředků EU.