2021/04

Příloha ke stažení: 
Výkon stavebných kompetencií obcí v Slovenskej republike bol delegovaný zo štátnych orgánov na obce bez ohľadu na ich veľkosť. Mnohé obce preto využívajú zákonnú možnosť vytvárania spoločných stavebných úradov. Výskumom rozvoja vybraných regiónov- Nitriansky a Košický kraj sme kladne identifikovali zosúladenie priorít národnej stratégie regionálneho rozvoja SR s prioritami stratégie EÚ. Kvalitatívny výskum hodnotenia stavebných kompetencií v 652 obciach preukázal ich nespokojnost s finančním pokrytím kompetencií zo strany štátu. Kvantitatívny výskum bol realizovaný na údajoch 105 stavebných úradov zastrešujúcich 745 obcí. Kvantitatívna analýza efektívnosti výkonu stavebných kompetencií obcí vybraných regiónov preukázala, že spoločné stavebné úrady sú v priemere menej efektívne ako samostatné stavebné úrady. Podľa Programového vyhlásenia vlády SR na roky 2020-2024 majú prejsť stavebné kompetencie z obcí späť na štát, avšak výkonnosť okresných úradov pri výkone stavebnej kompetencie by bola o 56,6 percentuálneho bodu horšia.V tejto skutočnsti vidíme negatívum v podpore a udržateľnosti stavebného sektora v regiónoch SR.
Abstrakt: Článek nastiňuje možná opatření pro efektivní hospodaření se srážkovou vodou vybraných funkčních areálech rozvojových ploch, tj. ploch individuálního bydlení; hromadného bydlení; výroby a skladování; občanského vybavení či rekreace a sportovních zařízení. V textu jsou komentovány možné nástroje pro veřejnou správu: územně-technická řešení s ohledem na geografické podmínky lokalit, ale také nástroje regulační, ekonomické a etické. Pozornost je věnována technickým, ekonomickým a environmentálním parametrům opatření. Nedílnou součástí příspěvku je diskuse nad specifiky přístupů hospodaření se srážkovou vodou na jednotlivých funkčních typech rozvojových ploch, včetně prezentace návrhu jejich třídění v katalogu opatření. Celý doporučený postup s využitím katalogu je vyvíjen a ověřován na pilotních lokalitách, které byly pro tento účel definovány a jsou rovněž blíže představeny v příspěvku.
Významným prostředkem k rozvoji udržitelné mobility je koncept mobilitního managementu. Ten usiluje o ovlivnění poptávky po dopravě takovým způsobem, aby došlo k omezení jejích negativních externalit. Příspěvek se zaměřuje na aplikaci mobilitního managementu na úrovni firem a institucí, a to konkrétně v oblasti dojížďky zaměstnanců. Cesty do zaměstnání tvoří podstatnou část všech uskutečněných cest, a proto jsou především na evropské úrovni formulovány strategie, jak je ovlivňovat. Jednou z možností, jak usměrňovat dopravu zaměstnanců, jsou takzvané firemní/institucionální plány mobility. Hlavním cílem příspěvku je odpovědět na otázku, jak je v českém prostředí tento nástroj rozšířen a uplatňován. Za tímto účelem byl proveden reprezentativní průzkum na vzorku 300 respondentů z firem a institucí s 20 a více zaměstnanci. Výzkum zjišťoval současný stav dojížďky pracovníků, míru zájmu organizací o tuto problematiku a rozsah uplatňování mobilitního managementu. Hlavním zjištěním výzkumu je, že tuzemské firmy a instituce v naprosté většině neznají a neaplikují mobilitní management, nejsou motivovány řešit dojížďku zaměstnanců a neplánují ji ovlivňovat ani v budoucnu. Případná změna v této oblasti by mohla být výsledkem aktivity státních nebo samosprávných orgánů, k níž v zahraničí existuje celá řada osvědčených příkladů.