- O časopise
- Jednotlivá čísla
- 2023/04
- 2023/03
- 2023/02
- 2023/01
- 2022/04
- 2023/01
- 2023/01
- 2022/03
- 2022/02
- 2022/01
- 2021/04
- 2021/03
- 2021/02
- 2021/01
- 2020/04
- 2021/01
- 2020/03
- 2020/02
- 2020/01
- 2019/04
- 2019/03
- 2019/02
- 2019/01
- 2018/04
- 2018/03
- 2018/02
- 2018/01
- 2017/04
- 2017/03
- 2017/02
- 2017/01
- 2016/04
- 2016/03
- 2016/02
- 2016/01
- 2015/04
- 2015/03
- 2015/02
- 2015/01
- 2014/mimořádné číslo
- 2014/02
- 2014/01
- 2013/mimořádné číslo
- 2013/02
- 2013/01
- 2012/mimořádné číslo
- 2012/02
- 2012/01
- Odborná sdělení
- Kontakt
- English
2014/02
Nepřehlédnutelnou aktivitou v 1. pol. 20. století v oblasti péče o zeleň a životní prostředí v dnešním pojetí bylo okrašlovací hnutí. V Hradci Králové a okolních obcích byly zakládány okrašlovací spolky, které úzce spolupracovaly s obecní samosprávou v oblasti výsadby městské zeleně. Článek se zaměřuje na jejich vznik, činnost a vliv na proměnu městské zeleně ve městě Hradec Králové v období jeho proměny v moderní město. Město Hradec Králové je pro účely tohoto příspěvku chápáno v rozsahu současných hranic, protože vývoj okolních samostatných obcích v 1. pol. 20. století byl výrazně ovlivňován městem Hradec Králové.
Při zkoumání tématu byly využity archivní dokumenty uložené ve fondech paměťových institucí v komparaci s dobovými publikacemi vydávanými v myšlenkovém prostředí okrašlovacího hnutí.
Předmětem příspěvku „Rozvojový potenciál oblasti se zvýšenou ochranou přírody a krajiny – na příkladu porovnání české a polské strany Krkonoš“ je rozbor chráněných území v České republice a v Polsku a jejich vliv na regionální rozvoj. V práci jsou přiblíženy klady a zápory plynoucí z vyhlášení chráněných území pro místní rozvoj a je zde popsán systém ochrany přírody a krajiny v obou zemích. Následně zde dochází ke srovnání těchto dvou přístupů a vymezení daných odlišností. Na příkladu regionu Krkonoše, který je pro obě země velmi významný, je pak porovnán vliv chráněného území na regionální rozvoj obou zemí.
Evropská komise na svém zasedání dne 6. 5. 2013 přijala usnesení COM(2013) 249 ke svému opatření „Green Infrastructure (GI) — Enhancing Europe’s Natural Capital“. Příspěvek analyzuje požadavky na skladebné části systémů zeleně v sídlech i v krajině tak, jak jsou v různých podobách uplatňovány v územních plánech českých a moravských měst. Zde zejména o ty jejich vlastnosti, kterými systémy zeleně poskytují významné urbanistické a ekosystémové služby. Srovnává účinky různého prostorového uspořádání skladebných prvků v organismu města a vysvětluje důvody jejich rozdílné funkčnosti.
Typickou polohou pro vznik veřejné městské zeleně se v 19. století stal hradební okruh, především u měst, která teprve v té době odstraňovala hradby. Tento článek popisuje dva rozdílné příklady plánování a výstavby hradebního okruhu po odstranění hradeb, a to Vídeň a Prahu. Vídeň přistoupila k řešení pomocí velkolepého plánovacího procesu, který stál na třech pilířích: anonymní mezinárodní soutěži, komisi složené ze širokého spektra odborníků a fondu pro rozšiřování města, který projekt financoval. Výsledkem je úspěšná realizace reprezentativní Ringstraße s mnoha parky. Na druhé straně stojí Praha, která tuto šanci, kterou řada měst využila, více či méně promarnila. Místo okružního systému zeleně zde vzniklo několik jednotlivých parků, které z velké části vzaly za své v průběhu 20. století. Článek osvětluje příčiny odlišného vývoje obou měst a zcela rozdílných výsledků.
Příspěvek přibližuje diskuze probíhající před 1. světovou válkou kolem plánované regulace Vltavy a Malše v Českých Budějovicích. Projekt, počítající se zasypáním říčního ramene na západním okraji historického centra a zastavěním přilehlého (dnes Sokolského) ostrova, vyvolal odmítavou reakci ze strany místního Klubu Za Staré Budějovice, jemuž se po sérii jednání a zajištění širší podpory podařilo namísto původního ryze utilitárního řešení prosadit šetrnější, v meziválečné době realizovaný koncept. Ten progresivně zdůrazňoval možnost navázání dotčené lokality na nezastavěné západní předpolí města i na stávající parky formou „zeleného prstence“ kolem městského jádra. V prostředí Budějovic šlo o první výrazné zhodnocení a obhájení zdravotní, rekreační a estetické funkce řeky a zelených ploch v kontextu urbanistického rozvoje města.
Zeleň ve veřejném prostoru je vnímána jako zásadní prvek tváře měst a její vlastnosti jsou přijímány automaticky jako pozitivní. Negativní vlivy zeleně v městském prostoru, kromě alergií nejsou akcentovány v úvahách urbanistů prakticky vůbec. Ovlivnění prostředí rostlinstvem v intravilánu měst zejména nyní, v době probíhající klimatické změny je ovšem podstatné, a jak pozitivní tak negativní se zesiluje, stejně jako s tím spojené náklady na péči. Příspěvek shrnuje dosavadní poznatky o vlivech zeleně a o klimatické změně v ČR a pokouší se odhadnout, kde bude nutno náklady pro udržení pozitivních funkcí městské zeleně v budoucnosti zvýšit.
Příspěvek se zabývá vymezením typů veřejných prostor v územích s památkovými hodnotami na základě jejich funkce, významu a polohy. V souvislosti s formováním náměstí, ulic, parků a promenád je dokumentován vývoj zeleně těchto prostor. Změny ploch a linií zeleně jsou zaznamenány v rámci struktury historického jádra na základě porovnání dostupných historických map a leteckých snímků. Informace doplňují výsledky monitoringu současného stavu zeleně MPZ Středočeského kraje. Tato data mohou být východiskem pro ochranu a regeneraci těchto prostor.
Zeleň ve veřejném prostoru je neoddělitelnou součástí obrazu každého města, neboť plní celou řadu funkcí rekreačních, hygienických či ekostabilizačních. Městská uliční neboli urbanizovaná zeleň pak plní zejména funkci estetickou a prostorotvornou, neboť město nejen zkrášluje, ale i zobytňuje. Článek se zaměřuje na analýzu a proměny zeleně v ulicích centrálního Hradce Králové, které vznikly v průběhu transformace města z pevnosti na moderní město a na jejich význam pro formování Hradce Králové jako „města plného zeleně“. Důraz je kladen na tři městské prostory – ulici V Lipkách, třídu Karla IV. a nábřeží Labe (zahrnující prostor Tylova, Smetanova a Eliščina nábřeží).
Metodologicky je článek založen na analýze historických údajů, jejich deskripci a komparaci s obecnými metodologickými přístupy v oblasti zkoumání veřejných městských prostorů.
Současný vývoj v problematice udržitelného rozvoje a v péči o urbánní prostředí směřuje ke stále sofistikovanějšímu monitoringu a vyhodnocování stavu jednotlivých složek prostředí pomocí různých indikátorů. Indikátory jsou využívány nejen k hodnocení stávajícího stavu, ale stávají se i podkladem pro další plánovací a rozhodovací procesy. Významné uplatnění nalézají ve sledování změn v čase a dále pak v možnosti vzájemného porovnání objektů, měst, apod. Pro systémový management sídelní zeleně roste potřeba hodnotících indikátorů stavu a kvality zeleně. Každá hierarchická úroveň systému zeleně vyžaduje ke svému posouzení jinou skladbu hodnotících indikátorů a sledovaných parametrů. Příspěvek navrhuje, popisuje a demonstruje možnosti využití jednotlivých indikátorů hodnotících systém sídelní zeleně na příkladu vybraných městských obvodů města Ostravy. Pozornost je věnována především hodnocení prostorových parametrů systému zeleně a jeho skladebných částí.
Masiv městských lesů v Hradci Králové bezprostředně navazuje na zastavěnou část města a na jihovýchodě ohraničuje město z celé jedné čtvrtiny. O městský majetek o rozloze 3 776 ha se stará společnost Městské lesy Hradec Králové, a.s. Tato společnost nebyla založena primárně za účelem vytváření zisku, ale aby vytvářela rekreační zázemí pro obyvatele města. V posledních letech se daří stále zvyšovat počet návštěvníků městských lesů. Dochází k postupné revitalizaci lesních cest pro pěší, cyklisty, in-line bruslaře a nově i pro vozíčkáře. Značené jsou trasy pro běžkaře i jezdce na koních. Na území městských lesů jsou krytá ohniště pro veřejnost, naučná i pohádková stezka, občerstvení, buduje se "Rytířské hradiště". Ani hospodářská funkce lesa není opomíjena, společnost ML HK, a.s. hospodaří přírodě blízkým způsobem, tj. po těžbě se na místě nechá několik nejkvalitnějších stromů, které zajistí po dopadu semen v následujícím roce nové semenáčky. V Novohradeckých lesích se vyskytuje i několik chráněných území.
Významný zahradní architekt František Thomayer zanechal v Hradci Králové několik realizací, které udaly tón charakteru a navrhování zeleně ve městě po celou první polovinu 20. století. Jedná se především o úpravu Důstojnických sadů, v níž využil inscenační prvky krajinného parku, které nalezneme v jeho koncepci Průhonického parku nebo třeba protáhlého veřejného parku v Hranicích na Moravě. V roce 1904 realizoval František Thomayer v Hradci Králové park Ústavu hluchoněmých, k němuž se dochoval návrh přísně formální úpravy a naopak návrh v podobě sentimentálního parku. Hned o rok později František Thomayer realizoval úpravu tehdejšího Žižkova náměstí, k níž má tento prostor navrátit plánovaná obnova ateliéru Projektil architekti. Tyto práce pro Hradec vyvrcholily spoluprací s Janem Kotěrou na realizaci parkové úpravy v okolí budovy muzea v letech 1907–1912. Thomayerův citelný zásah do městské zeleně měl po první světové válce řadu ohlasů u dalších úprav zelených veřejných prostranství v Hradci Králové. Tyto projekty v kontextu Thomayerova díla příspěvek představuje hodnotí a začlení je do meziválečného charakteru Hradce Králové jako města v zeleni.