2018/03

Příloha ke stažení: 
Článek ve zkratce popisuje vývoj ochrany životního prostředí v Českých zemích od soukromých aktivit ochrany přírody v 19. století, přes vývoj státní legislativy ke spolkovým činnostem. Stav ochrany životního prostředí v letech před vstupem vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 je charakterizován jako neuspokojivý, ale díky liberalizaci společnosti v šedesátých letech dvacátého století s položenými základy pro účinnou ochranu životního prostředí pod veřejnou kontrolou. V období tzv. normalizace se vinou porušování zákonů, zatajování informací a kriminalizace protestů stav životního prostředí stále zhoršoval a následky jeho poškození se nepodařilo odstranit dosud. V textu jsou jednotlivá časová období ilustrována dobovými citacemi z tisku a osobními vzpomínkami autora.
Základní myšlenkou precizního zemědělství je optimalizace výrobních vstupů (hnojiv, závlahové vody, atd.) pro dosažení požadovaných výnosů. Předpokládá se, že cílenější využití vstupů by zároveň mělo snižovat zátěž životního prostředí, včetně kvality podzemních vod. Mohlo by tak přispívat k řešení situace, kdy snaha o zabezpečení vysoké kvality zdrojů pitné vody musí být sladěna se zemědělským využíváním téhož území. Technologie precizního zemědělství existují, jejich praktické využití je však ovlivněno mnoha socioekonomickými a kulturními místně specifickými podmínkami. Tento příspěvek se snaží odpovědět na otázku, do jaké míry mohou být faktory jako tradice, celková hospodářská situace, ekonomická síla zemědělského podniku a osobnost zemědělce považovány za prediktory ochoty zemědělců tyto technologie využívat. Opírá se přitom o výsledky sociologického dotazníkového šetření, které proběhlo ve vybraných venkovských oblastech České republiky na počátku roku 2017.
Článek se zabývá problematikou brownfields z pohledu jejich bezpečnostních rizik pro územní rozvoj. Analyzuje brownfields nacházející se v ORP Slaný a pomocí metody DELPHI hodnotí výši rizika v jednotlivých brownfields a vyhodnocuje jejich vliv na bezpečnost území. Na 10 vybraných brownfields byla zjištěna relevance vytipovaných hrozeb a vyhodnocena míra možného rizika.
Malé obce se potýkají v rámci procesu územního plánování se specifickými problémy. V rámci příspěvku jsou identifikovány základní bariéry, se kterými se malé obce musí vypořádávat. Dále je pozornost věnována vztahu mezi udržitelným rozvojem obce a zpracovaným územním plánem. Teritoriálně je výzkum zaměřen na obce Ústeckého kraje s populační velikostí od 350 do 449 obyvatel. Hlavní použitou metodou k naplnění cíle jsou polostrukturované rozhovory se starosty obcí, přičemž osloveni byli pouze starostové obcí, ve kterých se v současném funkčním období zastupitelstva obce řešilo pořízení územního plánu nebo alespoň jeho aktualizace. Většina identifikovaných bariér může být z hlediska krátkodobého vnímána jako negativní, protože brzdí celý proces, ale z dlouhodobého pohledu jsou prospěšné pro efektivní a správné zpracování územního plánu. Územní plán je významným nástrojem, který přispívá k zajištění udržitelného rozvoje území obce.
Aktivní zapojení široké veřejnosti do plánovacího procesu je základním předpokladem udržitelného městského plánování. Participativních metod existuje celá řada a jejich použití se liší město od města. Článek představuje nástroje zapojení veřejnosti, které byly aplikovány při tvorbě plánů udržitelné městské mobility (PUMM) německých měst Drážďany a Brémy, a to v kontextu s jedním z nejnověji dokončených českých plánů, PUMM Olomouc. Cílem je s použitím metod deskripce, analýzy a komparace poukázat na ty přístupy k participaci uplatňované v zahraničí, které by mohly být aplikovány v českém prostředí či sloužit jako zdroj inspirace. Zároveň je pozornost věnována dosud méně reflektovaným aspektům, které mohou ovlivnit úspěšnost participačních aktivit.