2017/02

Příloha ke stažení: 
Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, která je rozpracována v 17-ti tzv. Cílech udržitelného rozvoje (SDGs) přijaly členské státy OSN v září 2015. OSN a mezinárodní společenství poprvé obecně uznalo klíčovou roli municipalit v rozvoji. Přijatá rozvojová agenda má totiž řešit problémy, které jsou především lokální. Bez aktivní participace místní samosprávy tyto problémy nelze odstranit. Jsou to právě města a obce, jež mají prostředky a schopnosti, jak zlepšit správu či plánovat a realizovat řešení na místní úrovni. Na města samotná je pak zaměřen především cíl 11 „Vytvořit inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce” s celou řadou dílčích podcílů či úkolů, mezi nimiž je i úkol zmírňování a adaptace sídel na změnu klimatu a odolnost vůči katastrofám. Na příkladu tří měst v České republice (Hradce Králové, Žďáru nad Sázavou a Dobrušky) bude prezentována komplexní strategie municipality přizpůsobení se dopadům změny klimatu.
Článek se zabývá uplatněním Agendy 2030 v České republice na poli cíle č. 13 - tedy Akcí na ochranu klimatu. Akce na ochranu klimatu jsou pojaty ve Strategickém rámci ČR 2030 mimo jiné jako ochrana biodiverzity. Cílem článku je podívat se na skutečnou ochranu biodiverzity v praxi ochrany přírody v ČR a dílčím způsobem vyhodnotit, zda jsou aktivity na ochranu přírody a biodiverzity smysluplné tak, aby odpovídaly požadavkům na Adaptaci-přizpůsobení se změně klimatu. Autor konstatuje, že ochrana přírody v ČR nemá jasné cíle a podpora biodiverzity se zmenšuje na ochranu vybraných atraktivních druhů zejména živočichů. Naproti tomu zbytnělý seznam zvláště chráněných živočichů dnes již neodpovídá realitě v české přírodě, protože není adaptován na podmínky zvýšené teploty a snížených srážek ve střední Evropě. Závěrem autor konstatuje, že na účinná opatření by se měl adaptovat celý systém ochrany přírody a ne jen dílčí programy.
Podcíl 11.b Agendy 2030 stanovuje do roku 2020 úkol výrazně zvýšit počet měst a obcí, které přijímají a realizují integrované politiky a plány na podporu inkluze, účinného využívání zdrojů, zmírňování a adaptace na změnu klimatu, odolnost vůči katastrofám, a vypracovat a realizovat komplexní řízení rizik katastrof na všech úrovních. V právním systému ČR již existují možnosti ovlivnění udržitelnosti našich měst a obcí územně plánovacími nástroji a de facto existuje i povinnost v procesu územního plánování se problematikou udržitelnosti sídel zabývat. Cílem článku je odpovědět na otázku, jak by bylo možno ke „zmírňování a adaptaci na změnu klimatu, odolnost vůči katastrofám a realizace komplexního řízení rizik katastrof na všech úrovních“ přistoupit za pomoci územně plánovacích nástrojů, jmenovitě prostřednictvím územních plánů měst a obcí. Na základě provedeného hodnocení míry rizika jednotlivých zastavitelných ploch na příkladu Územního plánu města Dobřichovice bylo zjištěno, že je možné míru rizika pro tyto plochy vypočítat a na základě zvolených tří pásem i tuto míru rizika zhodnotit pro lokalitu jako celek. Takto pak by bylo možné vyhodnocovat jednotlivé návrhové plochy a jejich odolnosti vůči katastrofám již v plánovací fázi a ta, která by vykazovala zvýšenou míru rizika z rozvojových úvah vyřadit dříve, než by nastala potřeba jejich eliminace tj. zvýšených výdajů na jejich budoucí rozvoj.
V posledních letech se stále častěji mluví o globální změně klimatu, která má výrazný dopad jak na přírodní podmínky, tak i na lidskou činnost, a proto je nutné se na případné změny včas připravit a adaptovat. Mezi její hlavní klimatické projevy patří nárůst teplotních extrémů (tropické dny, tropické noci, heatwawes), změny v intenzitě rozložení srážek, nárůst suchých období apod. Znamená to, že tyto jevy budou mít stále větší vliv na rozvoj a nárůst tepelných ostrovů měst. Města by se na tuto skutečnost měla pomalu začít připravovat, situaci monitorovat a navrhovat taková opatření, která by dopady změny klimatu na město a jeho obyvatele snižovala, nebo alespoň stávající situaci nezhoršovala. Příspěvek představuje možnosti vyhledávání tepelných ostrovů prostřednictvím termovizního monitoringu na příkladu dvou vybraných veřejných prostorů města Hradce Králové – náměstí 28. října a Riegrova náměstí.
Této článek spojuje témata kulturní identity krajiny, jejího charakteru a udržitelného rozvoje. Evropská úmluva o krajině zavazuje smluvní státy právně uznat krajinu jako základní složku prostředí, v němž lidé žijí, jako výraz rozmanitosti jejich společného kulturního a přírodního dědictví a základ jejich identity. Ta ovšem předpokládá identitu místa (krajiny). Identita krajiny je v pojetí tohoto textu spojena s jejím charakterem. Protože je naše krajina krajinou kulturní, souvisí i s její kulturní a historickou charakteristikou, která se projevuje mj. historickými krajinnými strukturami. Jejich ochrana přispívá i k naplňování Cílů udržitelného rozvoje do roku 2030 (SDGs), zejm. cíle č. 15: Chránit, obnovovat a podporovat udržitelné využívání suchozemských ekosystémů, udržitelně hospodařit s lesy, potírat rozšiřování pouští, zastavit a následně zvrátit degradaci půdy a zastavit úbytek biodiverzity.
Příspěvek s názvem Analýza území Brownfields bývalého dolu Heřmanice pro tvorbu bezpečného území města je zaměřen na znovuvyužití území bývalého dolu v Ostravě-Heřmanicích za účelem vytvořit bezpečné území v daném místě, které doposud bylo vyloučenou lokalitou, přičemž tato lokalita skýtala útočiště nepřizpůsobivým lidem s vysokým procentem výskytu kriminality. S pomocí nástroje pro analýzu rizik bude provedeno vzorové posouzení s určením stavu stavebních i nestavebních objektů a následný návrh rekonstrukce celého areálu v návaznosti na své okolí a dopravní infrastrukturu regionu. Hodnocení je provedeno na podkladě konzultací s pracovníky vlastníků a provozovatelů objektů a území, aby výsledky odpovídaly současné realitě, aby do nového areálu by byla ochota investovat, avšak pod záštitou kvalitně propracovaného záměru, který bude nastíněn v tomto příspěvku.
Muzea v ČR hrají při vzdělávání včetně celoživotního vzdělávání důležitou roli. Z toho hlediska je síť muzeí důležitá také z hlediska potenciálu pro příspěvek plnění cílů Agendy 2030. V roce 2015 bylo v ČR 484 muzeí a galerií, včetně poboček mimo sídlo muzea, byl tento počet 827. V každém okrese v ČR tak působí jedno, ale obvykle více muzeí nebo poboček muzeí. Lze konstatovat, že síť muzeí v ČR je dostatečně hustá. Moderní muzea se snaží o naplňování paměťové, vzdělávací a zážitkové funkce. Příspěvek muzeí k naplňování cílů Agendy 2030 vyžaduje zvětšovat průnik třech funkcí, tedy jde o (1) efektivní a šetrné využívání sbírkových předmětů (paměťová funkce), a to (2) ve prospěch vzdělávání v souvislostech cílových skupin (dětí, veřejnosti, …) pomocí (3) příběhů, zážitků a radosti z bádání (zážitková funkce).
Jedním s cílů udržitelného rozvoje je zajistit obecnou dostupnost kvalitní pitné vody. O tomto problému se předpokládá, že v Evropě je dnes vyřešen. V poslední době se zde ale začíná diskutovat o tom, že se v pitné vodě objevují nemetabolizovaná farmaka, která mohou představovat potenciální zdravotní riziko. Existují technologie efektivně odbourávající farmaka z pitné vody. Jejich použití by se ovšem promítlo do ceny vodného a stočného, kterou by platil konečný uživatel. Článek přináší informace o výsledcích sociologického průzkumu, který proběhl v rámci společného česko-norského projektu AQUARIUS na území ČR v letech 2015-2016. Jeho cílem bylo zjistit, jaká je ochota spotřebitelů ekonomicky se podílet na nákladech spojených s případným dodatečným instalováním technologií, které by zabezpečily garantovanou kvalitu pitné vody. Souhrnně lze konstatovat, že většina respondentů (65%) by s navýšením ceny souhlasila. Soubor však nebyl homogenní, jako třídící znaky se projevily především proměnné charakterizující pohlaví, věk a sociální status (vzdělání, příjem). Svou roli hrála i celková spokojenost s prostředím, ve kterém respondenti dlouhodobě žili.
Příspěvek se zabývá problematikou implementace konceptu inteligentní specializace v ČR. Soustředí se na specifika českého přístupu – národní regionální přístup a možné odlišnosti v naplňování koncepce. Pozornost je věnována práci s aktéry v oblasti výzkumné a vývojové sféry (veřejné výzkumné instituce, inovační útvar podniků apod.) - koncept objevování podnikatelských příležitostí. Příspěvek se dále soustředí na základní problémy a dilemata spojená se zapojováním partnerů, možnostmi a limity jejich aktivizace a možnosti koordinace aktivit na národní a regionální úrovni.
Patentové právo úzce souvisí s přenosem technologií, které se v současné době staly diskutovaným tématem a hlavním záměrem sledovaného implementačního procesu v rámci globálních cílů udržitelného rozvoje ukotveného v předkládané Agendě 2030. Právní úprava také současné legislativy v České republice a jiných státech upravuje odměňování zaměstnanců, které je stanoveno přiměřeným či dodatečným vypořádáním při uplatnění práva a přenosu technologií či inovací. Tento článek se zabývá nastaveným systémem ukotveným v Rezoluci ze dne 25. září 2015 „Transformace našeho světa: Agenda 2030 a nové globální cíle udržitelného rozvoje“ a následně ji doplňuje o právní úpravy ve vybraných zemích při uplatňování přenosu vlastnictví nabytého zaměstnavatelem od zaměstnanců a systémem spravedlivého odměňování technologického přenosu, to je jádro tohoto dokumentu a souvisejících právních předpisů nejen v národním kontextu.