Články autora

Architekt a urbanista Vladimír Zákrejs (1880–1948) se stal po ustanovení samostatné Československé republiky jedním z nejvýraznějších urbanistů, který ale současně prosazoval konzervativní řešení, zodpovědná vůči sociální situaci dělnické třídy i vůči životnímu prostředí – po celý život mu byl ideálem anachronický koncept zahradního města. Stal se prosazovatelem systematické metody v územním plánování, kterou poprvé uplatnil v Hradci Králové při soutěži na regulaci města v letech 1908–1909. Podle své deduktivně-induktivní metody plánoval v daleko širších souvislostech, než jaké mu ukládalo zadání soutěže, a tak vznikl první návrh Velkého Hradce, který po válce nejprve vzkřísil Oldřich Liska a později Josef Gočár. V letech 1925–1928 se Zákrejs stal vůdčí osobností plánování Velkého Hradce, ale i dílčích regulací ve městě, na něž byly vypisovány jednotlivé soutěže. V letech 1933–1934 vedl Zákrejs spor o autorská práva na návrh Velkého Hradce s Josefem Gočárem, což sice skončilo smírem, ale Zákrejsovi se podařilo dokázat, že Gočár autorem koncepce nebyl. Následný rozvrat, který nastal v Ústavu pro stavbu měst donutil asi příliš idealisticky založeného Zákrejse odejít z oboru a věnovat se literární a dramatické publicistice.