- O časopise
- Jednotlivá čísla
- 2023/04
- 2023/03
- 2023/02
- 2023/01
- 2022/04
- 2023/01
- 2023/01
- 2022/03
- 2022/02
- 2022/01
- 2021/04
- 2021/03
- 2021/02
- 2021/01
- 2020/04
- 2021/01
- 2020/03
- 2020/02
- 2020/01
- 2019/04
- 2019/03
- 2019/02
- 2019/01
- 2018/04
- 2018/03
- 2018/02
- 2018/01
- 2017/04
- 2017/03
- 2017/02
- 2017/01
- 2016/04
- 2016/03
- 2016/02
- 2016/01
- 2015/04
- 2015/03
- 2015/02
- 2015/01
- 2014/mimořádné číslo
- 2014/02
- 2014/01
- 2013/mimořádné číslo
- 2013/02
- 2013/01
- 2012/mimořádné číslo
- 2012/02
- 2012/01
- Odborná sdělení
- Kontakt
- English
Články autora
Architekt a urbanista Vladimír Zákrejs (1880–1948) se stal po ustanovení samostatné Československé republiky jedním z nejvýraznějších urbanistů, který ale současně prosazoval konzervativní řešení, zodpovědná vůči sociální situaci dělnické třídy i vůči životnímu prostředí – po celý život mu byl ideálem anachronický koncept zahradního města. Stal se prosazovatelem systematické metody v územním plánování, kterou poprvé uplatnil v Hradci Králové při soutěži na regulaci města v letech 1908–1909. Podle své deduktivně-induktivní metody plánoval v daleko širších souvislostech, než jaké mu ukládalo zadání soutěže, a tak vznikl první návrh Velkého Hradce, který po válce nejprve vzkřísil Oldřich Liska a později Josef Gočár. V letech 1925–1928 se Zákrejs stal vůdčí osobností plánování Velkého Hradce, ale i dílčích regulací ve městě, na něž byly vypisovány jednotlivé soutěže. V letech 1933–1934 vedl Zákrejs spor o autorská práva na návrh Velkého Hradce s Josefem Gočárem, což sice skončilo smírem, ale Zákrejsovi se podařilo dokázat, že Gočár autorem koncepce nebyl. Následný rozvrat, který nastal v Ústavu pro stavbu měst donutil asi příliš idealisticky založeného Zákrejse odejít z oboru a věnovat se literární a dramatické publicistice.
Významný zahradní architekt František Thomayer zanechal v Hradci Králové několik realizací, které udaly tón charakteru a navrhování zeleně ve městě po celou první polovinu 20. století. Jedná se především o úpravu Důstojnických sadů, v níž využil inscenační prvky krajinného parku, které nalezneme v jeho koncepci Průhonického parku nebo třeba protáhlého veřejného parku v Hranicích na Moravě. V roce 1904 realizoval František Thomayer v Hradci Králové park Ústavu hluchoněmých, k němuž se dochoval návrh přísně formální úpravy a naopak návrh v podobě sentimentálního parku. Hned o rok později František Thomayer realizoval úpravu tehdejšího Žižkova náměstí, k níž má tento prostor navrátit plánovaná obnova ateliéru Projektil architekti. Tyto práce pro Hradec vyvrcholily spoluprací s Janem Kotěrou na realizaci parkové úpravy v okolí budovy muzea v letech 1907–1912. Thomayerův citelný zásah do městské zeleně měl po první světové válce řadu ohlasů u dalších úprav zelených veřejných prostranství v Hradci Králové. Tyto projekty v kontextu Thomayerova díla příspěvek představuje hodnotí a začlení je do meziválečného charakteru Hradce Králové jako města v zeleni.